Brest

Co je nového?

2010-10-21T07:54:00.000-07:00

Na jednu stranu něco ano a na druhou skoro nic. Začnu tím, co je stejný - a to je náš školní režim, relativní nuda ve škole, francouzština a šlichty v menze... ano je to tak, i v zemi gurmánů se dají najít lidi, který si vezmou k večeři palačinku s hranolkama.
Nové je to, že od pátku jsem regulérně nemocnej. Nějakou rýmičku jsem doteď nepočítal moc jako nemoc. V pátek mi začali trochu natejkat mandle, bolela mě hlava. O víkendu se to postupně zhoršovalo, krk bolel víc a víc, teplota stoupala. V pondělí ráno na snídani mi nebylo nic moc a tak jsem si řekl, že tu vyhledám lékařskou pomoc. Vykašlal jsem se na dopolední školu, nasedl do auta a dojel do centra do nemocnice. Tam jsem si našel ORL, kde mě nemile překvapili tím, že mě neošetří, že musím nejdřív za obvodním lékařem. Naštěstí mi sestra našla adresu, kde ho mám hledat a po tlefonu domluvila schůzku. Čas měl dokonce ještě ten den dopoledne. Jak jsem ale pak zjistil, menší komlikace se ale opět vyskytla. Oblast naší školy, která je na okraji Brestu, spadá pod doktora, který sídlí asi 12km za městem v jednom menším městečku. No nic, nasedl jsem do auta a pokračoval dál. Naštěstí jsem to hnedka našel a doktor tam stále ještě byl. Dopadlo to tak, že mi předepsal antibiotika a vybral ode mě 22€ za prohlídku. Dalších 10€ jsem pak nechal v lékárně za prášky (Amoxicilline). Hned ale druhý den jsem cítil zlepšení, takže to snad zabralo. Dneska už jsem bez teploty a mandle se pomalu vrací k normálu...
Další novinkou je, že nám zadali projekt ve škole. Máme navrhnout jednomístný vozidlo pro závody Shell Eco Marathon. Což je závod, ve kterém jde o to mít co nejnižší spotřebu. Jsou 2 kategorie: prototypy a městská vozítka. My děláme tu druhou, tzn. že auto musí mít 4 kola, uvízt jednu osobu s kufříkem, musí se do něj relativně normálně nastupovat, max. hmotnost asi 200kg, atd. Stránky závodu s obrázky jsou zde.

Až budeme mít něco víc, tak sem dám obrázky. Jinak ve skupině jsem s Ondrou, 3 vojenskejma studentama (Francois, Stephane a Floriane) a černoskou Julií.

Poslední věcí jsou teď všudepřítomný stávky a protesty ve Francii. Kdyby nebylo internetu, tak o nich tady v Brestu ani pořádně nevíme. Zajímavá je mapa čerpacích stanic, kde už došel benzín... v Brestu to zatím jsou tak 3, tak snad nebude problém příští týden s naší cestou domů. Nádrž mám teď plnou, ještě vezmu do kanystru, tak snad dojedeme.

Víkendové běhání

2010-10-04T04:17:00.000-07:00

Minule jsem psal, že mě moc nebaví běhat po městě, chodnících a asfaltkách. Rozhodl jsem tedy, že v sobotu dopoledne vyrazím autem a posunu se někam do přírody. Z Brestu jsem namířil směrem na západ. Cestu jsem si přesně nehledal a tak jsem nejel asi ideální trasou. Podařilo se mi ale najet na silnici, která vede kolem vojenskýho přístavu, který je na okraji města. Kotvilo tam několik menších křižníků a jeden poměrně velký. Pozoruhodností jsou také ponorkové doky z 2. svět. války, obrovská betonová budova, se stropem tlustým až 6 metrů. Auto jsme s Ondrou, který se se mnou svezl, zaparkovali kousek za nima a dali si sraz za hodinu. Na google maps jsem si našel, že podél pobřeží vede pěšina a tak jsem se jí snažil najít. To nebyl problém, navíc tam byla i nějaká turistická značka říkající, že přístav St. Anne je asi 3,5km. Cesta byla poměrně nahoru dolu, samej výběh, seběh, občas schody. Na jedný straně bylo moře a na druhý nějaký keře, stromy a pak plot, za kterým byl nějaký vojenský prostor. Po asi kilometru jsem narazil na starou pobřežní pevnost z války, která byla volně přístupná a tak jsem si jí prolezl. Po chvíli jsem běžel kolem majáku, pak dalších pozůstatků z války až se přede mnou otevřela zátoka s přístavem. Tam jsem po asi 200 schodech vyběhl nahoru na skálu, kde cesta pokračovala. Byla tam cedule na jakousi pevnost, ale už mi pomalu docházel čas, tak jsem to v další zátoce s přístavem otočil.

Celkově to bylo asi 10km, ale protože to bylo samej výběh a seběh nebylo to zase úplně snadný. Udělalo mi to ale radost, protože jsem našel místo, kam se určitě jéště pojedu podívat. Navíc jsme byl trochu rozladěnej, protože už pršelo dýl jak jeden den. A tak jsem využil chvíle, kdy přestalo a rozhodně se to vyplatilo. Pár dalších obrázků najdete v galerii.

Jinak v neděli pak zase skoro celej den pršelo, takže na prd. Dneska už je líp, ale zas je škola, tak není tolik času. Někdy příště zdar!

První týden školy

2010-09-27T14:09:00.000-07:00

Po delší odmlce se opět ozývám s novými zprávami z Brestu. Začal nám druhý týden výuky, od teď nemáme už jen francouzštinu, ale i odborný předměty. Chodíme tu do třetího a zároveň posledního ročníku školy. Studenti se před touhle trojletkou musí dostat skrz takzvaný přípravný kurz. Až pak se stávají VŠ studenty. Kurz trvá dva roky a má je připravit z pohledu matiky, fyziky, chemie, termonechaniky a podobných předmětů, které se na technických školách běžně vyučují. Po těchto společných 2 letech se dále dělí do oborů. V našem oboru Konstruce automobobilů a modelizace je i s námi cca 25 studentů. Většinu předmetů máme společně, jen na pár dalších se autaři a modeláři oddělují. Zatím jsme měli asi 4 různý předměty z celkového počtu šesti nebo sedmi. Konrétně: motory, převody, metodu konečných prvků a francouzštinu. Pak nás ještě bude čekat technologie, projekt a dál už ani nevím co.

Co jsme zatím stihli poznat, tak odborně na tom jsme líp, než naši fr. spolužáci, takže problémem není ani probíraná látka, ale spíš jazyk. Jak se postupně začínáme učit slovíčka z oboru, začínáme rozumět, co nám vlastně říkají. Horší to je ale když se máme sami projevit a vydat nějaká jiný zvuky než "ehmm". Chce to trochu odvahy, nebát se mluvit s chybama a hlavně to cvičit. Postupne se to doufáme zlepší a nebudeme tak koktat:-)

Výuku máme v podstatě každej den. Dopoledne začínáme v 8:10 nebo 9:30, končíme v 12:15. Pak následuje hodina a čtvrt pauzy na oběd a pak od půl druhý zase výuka až do 17:40. Jedním slovem zlo. Vyučovací blok má být přerušenej po 1:15 přestávkama, který ale ne každej dodržuje. Od půlky už to většinou začíná bejt dlouhý a ztrácíme pozornost. Přecejenom posloucaht něco v cizí řeči, který navíc úplně nerozumíme je dost náročný. Občas se stane, že nějakej den výuka odpoledne není nebo je kratší, ale je to tak max 1x za týden. Ve čtvrtek odpoledne má celá škola volno, má být věnováno kulturním a sportovním aktivitám. V pátek odpoledne pak má většina oborů tělocvik. Z toho jsme se naštěstí ulili, protože ho nemáme ve stud. plánu od Erasmu. Ne, že bychom se vyhýbali sportu, ale spíš nám šlo o ten volnej čas. Jinak sportovat chodíme pravidelně, něco dokonce i společně. Ale chceme jít, kdy chceme a ne, kdy nám řeknou. Koupili jsme si tu fotbalovej balon, takže tak 2x za týden chodímě hrát na umělku 3 na 3 fotbálek, nebo bago, nej. střelce, apod. Od pátku je otevřená posilka, takže bych se tam taky chtěl nějak pravidelně ukázat. Ondra už začal chodit, tak se asi někdy přidám. Než byla otevřená, tak jsme chodili pravidelně cvičit na hřiště-kliky, shyby, břicho, záda. Jakmile nás je víc, tak se snáž donutíme:-) Asi s tím budu pokračovat, abych měl nějaký pravidelný vyžití. S běháním to je trochu horší. Sice je v areálu stadion, ale běhat na něm OV je pitomost. Okolí je bohužel pro běžce nepříliš vhodný. Jendak tím, že v okruhu snad 20km není ani jeden les, ale taky tím, že škola je v industriální čtvrti. Žádnej park, šololinový cesty, prostě nic. Když chci někam běžet, musím tak 2-3km běžet po chodníku podél hlavních silnic, abych se dostal z města. Pak se dá odpočit na nějakou okresku, ale opět to je asfalt a to mě moc nebaví. Párkrát jsem byl, ale nadšenej z toho teda nejsem. Asi 1x za týden vezmu auto a popojedu někam za město k moři, kde si dám desítku a pak se zase vrátím.. uvidím, jak to půjde...

Teď se toho asi moc dít nebude a bude to dost stejný, tak nevím, jestli bude o čem psát. Pokud se ale něco zajímavýho uděje, budu vás informovat. Mějte se, Adam

Poslední víkend před školou

2010-09-19T11:44:00.000-07:00

Dnešní víkend byl zvláštní tím, že byl poslední pře tím, než nám začne výuka odborných předmětů. Předpověď byla více než dobrá, slunečno a teplota ke dvaceti stupňům. Na páteční hodině FJ nám naše profesroka doporučila na výlet městečko Crozon. Večer jsme to zkonzultovali s mapou a pivem a šli spát.

Ráno po snídani jsme ještě trochu odpočívali, já dopoledne dopsal úkol a po obědě jsme vyrazili. Tentokrát se k nám přidal náš brazilský spolužák, takže nás jelo 7. Cesta neměla trvat dlouho, bylo to asi 80km. Asi v polovině, když jsme projížděli kolem jedné zátoky jsme si všimli, že v ní kotví nějaké vojenské lodě. Tak jsme změnili plán a jeli se tam podívat. Jak jsme zjistili, místo se jmenuje Landévennec a je to taková mezistanice pro lodě, které skončí svoji službu armádě. Dalším místem už jsou pouze doky, kde se lodě rozeberou a zrecyklují. Zde kotvilo asi 8 lodí, z toho tři větší a zbytek menších. Zde jsme se neplánovaně rozdělili. Tři z nás chtěli jít blíž k lodím, zbytek chtěl už pokračovat dál. Já s Ondrou a brazilcem Juanem jsme vyrazili směrem na Crozon. V jeho okolí je několik pláží. My si vyhlídli tu nejdelší. Byla dlouhá přes kilometr, moře mělo krásně modrozelenou barvu a ani lidí tam moc nebylo. Zuli jsme se a pěšky celou pláž přešli. Na jejím konci začínal poloostrov plný skal. Kdybychom několik skalicek přelezli, dostali bychom se na menší boční pláž, kde nebyla ani noha. Řekli jsme si, že zítra sem zase vyrazíme. Cestou zpět jsem se vykoupal a vyzkoušel chodit v takovém sypkém písku, který se tu místy nacházel. Brodil jsem se v něm zabořenej skoro do půlky lýtek, ale jak ten písek byl jemnej, bylo to hrozně příjemný. Po oschnutí jsme vyrazli do Crozonu, kde byla ve městě taky menší pláž a přístav. Potkali jsme se tu s klukama z druhýho auta. Ty ale byli akorát na odjezdu. My si to tam prošli, udělali několik fotek a vyrazili směrem na kolej, abychom stihli večeři.

V neděli po obědě jsme se dohodli, že na koupání nepojeme, že není takový teplo. Sluníčko sice svítilo, alena koupání to bylo asi málo. Místo toho jsme vyrazili do města na prohlídku pevnosti. Dneska tu byl Den národního dědictví, takže všechny památky byly otevřený a vstup byl zdarma. Ve městě bylo celkem dost lidí, všichni vyrazili se někam podívat. Na nádvoří pevnosti byl zaparkovaný starý vrtulník z 60. let. Byl obestoupen davem lidí, takže nebylo skoro nic vidět, šli jsme se tedy projít po hradbách a pak do podzemních chodeb pod pevností. Něco nám tam říkali, ale moc jsem jim nerozuměl.. Snad jen, že pevnost byla z 13. století, prošla x přestavbama, že děla dostřelily nejdřív 100 a pak později i 300m. V jedné z budov bylo i menší muzeum. K vidění tam bylo několik modelů lodí, fotky okolí, pár technických drobností a také malá ponorka. Dlouhá byla tak 10m a určená pro 2 námořníky. Prosotru tam ale měli minimum. Přes záliv jsme viděli zakotvený menší křižník, po kterém se procházelo spousta lidí. Měl asi 80m na dýlku a na přídi menší dělovou věž. Chtěli jsme se tam taky podívat, tak jsme opustili pevnost a vydali se k lodi. Celkem nečekaně se po křižníku dalo chodit, prohlídnout si kajuty, kuchyň, velitelský můstek, místnost s radarama, atd. Byly tam i nějaké informační tabule, takže celkem fajnově připravený. Překvapilo mě, že nás tam takle všechny pustili a nechali i fotit. Přecejenom to je loď, která je relativně nová a stále ve službě. Rozhodně pěknej zážitek.

V galerii opět naleznete další fotky. Taky jsem napravo přidal odkaz na Videogalerii. Tak se můžete podívat...

Výlet do Pointe du Raz

2010-09-13T07:52:00.000-07:00

Po sobotním odpočinku jsme se rozhodli, že v neděli uspořádáme další výlet. Půlka z nás (Míra, Jiří a Miloš) již měla náplanováno, že se pojedou podívat kamsi na auto-moto burzu. Zbylí tři jsme neměli moc zájem jet, ale taky se nám nechtěla celá neděle proflákat. Před obědem jsme si zašli společně s Michalem a Ondrou na stadion zacvičit. Po asi půl hodinovém posilování jsme dali oběd a vyrazili na polostrov, který je jižně od Brestu a je znám díky majákům, kterých se tam vyskytuje možná i několik desítek.

Cesta byla asi 100km, ale celkem nám utekla. První naplánovaná zastávka byla v jedné zátoce (v mapce č.1). Už příjezd do ní byl ve velkém stylu: skaliska po stranách, uprostřed krásná pláž a modrozelená barva moře s vlnami. Ty byly o něco větší než při prvním výletu protože byl zrovna příliv a voda tedy postupně přibývala. Prolezli jsme okolí, udělali několik fotek okolí i sebe samých a pomalu se přesunuli na další místo.

Tím byla pláž (viz č.2). Díky začínajícímu přílivu byla voda poměrně daleko a pláž tak měla na délku cca 100m, šířka byla asi půl kilometru. Vlny byly ještě o něco větší než v zátoce a tak několik lidí zkoušelo surfovat. Nikdo se ale nekoupal, maximálně stál po kotníky ve vodě. My došli až na konec pláže, přelezli menší skaliska, za kterými pláž ještě asi 200m pokračovala. Nikdo tam ale nebyl, tak jsme tam zakotvili a dali si odpolední svačinku. Pak jsme se s Ondrou převlíkli do plavek a šli vyzkoušet vodu. Teplá, resp. studená byla stejně jako při minulém koupání. Chtěli jsme ale zkusit vlny, tak jsme šli. Voda byla studená, čistá, ale všude plavaly takové kraťoučké zelené řasy. To nám ale nezabránilo v koupání a blbnutí s vlnama. Michal do vody jít nechtěl, tak alespoň udělal nějaké fotky/videa.

Třetí a poslední zasávkou byl samotný cíp s majáky, který se jmenuje Pointe du Raz. Už na příjezdu bylo vidět, že to místo je celkem profláknutý, protože na příjezdu byla závora a vedle velký parkoviště, kde vybírali 5€ za stání. Od auta bylo nutné ještě asi 1km ujít, než jsme se dostali k velkému majáku. Ten měl na sobě různé antény a podle nápisů sloužil pro vojenské účely. Od něj se pak dalo jít k vyhlídce, dál už pak jen na vlastní nebezpečí. My chtěli až na samotnej cíp a tak jsme pokračovali. Lezlo se různě přes kameny, skály, apod. My s Michalem měli na tohle slušnou obuv, ale Ondra šel v pantoflích, který si tam nakonec schoval za kámen a pokračoval bos. Na úplným konci se nám otevřel nádhernej výhled na Atlantik a několik majáků. Obloha byla skoro bez mráčku, foukal ale celkem silný vítr. Po prohlídce okolí jsme došli zpět k autu a vyrazili zpátky do Brestu. Bohužel se nám výlet trochu protáhnul a tak jsme nestihli večeři a museli se najíst z vlastních zásob. Každopádně to ale stálo za to.

Abych nezapomněl, sobota nebyla celá odpočinková, byl jsem se tootiž taky poprvý proběhnout. Bohužel počasí příliš nepřálo a postupně se rozpršelo, tak jsem uběhl asi 7km. Terény na běhání kolem školy taky nejsou zrovna idfeální - prostě město. Žádný velký park v okolí není, lesy v týhle části Bretaně jsou spíše vzácnost. Původně jsem se chtěl podívat na letiště, ale ještě si musím pořádně rozmyslet trasu, abych se vyhnul hlavním tahům, kde je i o víkendu celkem solidní provoz.

Dneska jsme začli 2. týden výuky a pokračujeme v nastoleném režimu. Příští týden nám už začla normální škola se všemi předměty, tak uvidíme...

Příliv v Plouguerneau

2010-09-10T14:35:00.000-07:00

Dneska ve škole nám naše profesorka dala tip na večerní výlet do městečka Plouguerneau. Město leží na pobřeží asi 20km severně od Brestu. Zajímavé je tím, že to je v podstatě několik propojených vesnic, takže celková rozloha je poměrně velká. Také nám bylo řečeno, že velká čast obyvatel Brestu bydlí právě zde a do Brestu pouze dojíždí za prací. Dnešní den byl také zvláštní tím, že příliv byl největší za celý rok.

Sraz jsme si dali v centru u kostela, ale už u cedule na začátku města bylo jasné, proč je tohle místo tak oblíbené. Krásný domečky s upravenejma zahradama, záhony podél ulic, uvnitř kruhových objezdů, hezky zachované historické jádro s náměstím, atd. Prostě radost pohledět. Společně jsme poodjeli asi 2km k pobřeží. Voda byla poměrně vysoko, ale silnici chránila taková zídka. Vlny navíc nebyly nějak moc silné, takže silnice byla suchá. Stačilo by ale tak půl metru a byla by pod vodou skoro celá. Výhled na moře taky stál za to. V dálce po obzoru rozsetý skaliska, zakotvený loďky a když se popošlo trochu dál, ukázal se i maják. Prý se jedná o jeden z nejvyšších v okolí. Udělali jsme pár fotek a autem se přesunuli dalších pár kilometrů. Přijeli jsme k jedné zátoce plné menších jacht a plachetnic, kolem několik luxusnějších vilek. Slunce už pomalu zapadalo, takže výhled na ústí zátoky byl parádní.

Další fotky jsou v galerii, takže je můžete zkouknout. Pro dnešek to je vše, tak někdy příště.

Hodiny francouzštiny

2010-09-10T04:28:00.000-07:00

Po kratší odmlce vás opět zdravím a přináším další zprávy. Od pondělí nám začal kurz francoužštiny a s ním i nějaké povinnosti. Výuka je dopoledne 3 hodiny, pak pauza na oběd a odpoledne další 2 hodiny. Přestávka je jen jedna dopoledne, navíc jen 5 min. Ráno začínáme až od 9, takže vstaváme cca v 8, zajdeme na snídani a pak se přesunem do učebny. Vše se nachází v areálu, takže není potřeba nikam cestovat. Na oběd ve 12, pak si na půl hoďky odpočinout a od 13:30 znova. Výuka je zaměřená teď na začátku hlavně na porozumění. To znamená, že děláme hodně poslechů, čteme texty a hlavně posloucháme naší profesorku. Je celkem ukecaná, pořád něco vypráví. Ale je to asi dobře, protože si na ten jazyk rychleji zvyknem.

Dopolední část celkem uteče, ale ta odpolední mi přijde, že trvá o hodinu dýl. Přitom je kratší. Jedinou naší přestávku ale moc nedodržujeme, takže občas jedeme v kuse. Pro někoho, kdo je zvyklej mít dopoledne i odpoledne nějakou svačinku to je zlo... Skoro každej den už mám poslední hodinu hlad. Večeře začínají od 18:30, takže po příchodu ze školy něco sním, ale protože tu nemáme lednici, tak moc věcí na výběr není.

Dneska podvečer by měl být největší přiliv roku, tak se pojedeme podívat k moři. Foťák beru s sebou, tak snad to bude stát za to.

Příští týden bude asi hodně podobný tomuhle, protože bychom měli mít opět jen hodiny FJ. Snad to nějak zvládnem, protože jsem z toho už teď dost vyčerpanej.

Výlet do přístavu

2010-09-05T13:38:00.000-07:00

V sobotu ráno nás čekalo nemilé překvapení a to že menza přes víkendy vaří až od příštího týdne:-( Vlastních zásob už moc nebylo, tak jsme nasedli do aut a vyrazili na nákup do místního supermarketu Geant, což takový místní tesco. Chtěli jsme si nakoupit jídlo na celý víkend...

Odpoledne jsme se vydali na procházku do města. Cílem měl být místní přístav. Nechtělo se nám jet autobusem, tak jsme vyrazili pěšky. Najít cestu nebyl takový problém, jen byla celkem zdlouhavá. Uznejte, že 45min po celkem ošklivým městě není žadnej extra zážitek. Jak jsem již psal, nehezký paneláky, neopravený a zaprášený vilky, úzky a rozbitý ulice... Na pobřeží jsme se rozdělili na 2 skupiny. Já, Michal a Ondra jsme chtěli vidět doky, tak jsme šli do průmyslovější části přístavu a zbytek (Míra, Miloš a Jirka) se vydali podél vody k centru města. S náma už to vypadalo, že se budeme muset otočit a vrátit se stejnou cestou, ale ulice byla slepá jen pro auta. Podél plotu se dalo projít přímo k vodě, kde byla cesta pro chodce, běžce, kočárky, atd. Bylo celkem hezký počasí (sluníčko a asi 23°C) a tak tam bylo spousta lidí. Pokračovali jsme dál, až jsme se dostali do přístavu plného menších plachetnic, jachet a skutrů. Opodál stálo i několik "prodejen" s loděma. Taková menší jachta cca 8m vyjde asi 15.000€, ale pak jsme zjistili, že nemá žádnej motor. A motory taky byli kolem 10.000€... takže až se budu rozhodovat jestli auto nebo loď, bude to dilema :-) Hned vedle jachtího kotviště stojí Oceanopolis, což je prý největší akvárium v Evropě. Až bude ošklivo, tak se tam rozhodně půjdeme podívat. Nazpátek jsme ci cestu zkrátili autobusem, i tak nás ale čekalo asi 25min chůze. Cestou busem jsme ale potkali skupinku místních černošských metroušů. Když nastoupili, tak jsem měl co dělat, abych se nezačal smát. Kotníkový botičky s obrovským jazykem, samozřejmě rozvázaný, upnutý kalhoty, pásek s velkou přeskou, kolem pasu korálky... no dál to ani neumím popsat - prostě komedie.

Večer jsme zakončili celkem rychle jedním pivem, protože jsme byli celkem unavený. Nakonec se z naší procházky stal celkem solidní výlet, ušli jsme asi 15km. Několik fotek z výletu jsem dal do galerie, tak se můžete mrknout.

První den školy

2010-09-05T01:21:00.000-07:00

Zdravím všechny čtenáře.

Po odpočinkovém čtvrtku nás v pátek čekal první den školy. Dopoledne jsme měli ještě nějaký zařizování, představili nám školu a hlavně nás vyfotili a vyrobili studentský kartičky. Ty jsou potřeba na vstup do školy, placení obědů a určitě ještě něco dalšího.

Něco málo o škole. Její zkratka je ENSIETA, coz je zkratka náaledujícího: École Nationale Supérieure des Ingénieurs des Études des Techniques d'Armement. Což stručně přeloženo znamená Národní Škola Studií Technických a Zbrojních. Byla založena v roce 1971 jako čistě vojenská škola, kde směli studovat pouze vojáci. To se změnilo v roce 1990, kdy byl otevřen program i pro normální lidi. Studium trvá 3 roky a jedná se o studia magisterská. V prvním ročníku mají všichni studenti stejné zaměření a učí se základy, ve druhém se volí mezi Mechanikou, Elektronikou a Oceánografií. Ve třetím a závěrečném roce se každý obor dělí ještě na další. U nás to jsou Konstrukce vozidel (kde jsem já), Materiálové inženýrství a ještě něco, co si nepamatuju. Ve škole je asi 50 profesorů, 40 doktorandů a přes 300 lidí z průmyslu, kteří zde učí externě. Celkem zajímavej poměr, kterej se v ČR nevidí asi na žádný škole. Škola to je jinak celkem malá, v každém ročníku je asi jen 150 studentů. Zázemí Campusu je celkem hezký. Tvoří ho část studentská, kde jsou koleje a menza a pak druhá, kde jsou budovy pro výuku, laboratoře, dílny a taky sportoviště. V areálu je tartanový 400m ovál se 4 dráhami, uvnitř je hřiště na fotbal/rugby. Pak velká tělocvična (asi jako v Hostivaři u bazénu), posilovna, umělka na fotbal, tenis a basket. Řikali nám něco o tělocviku, který má být povinný. Měli bychom postupně vystřídat fotbal, kolo, kajak a jěště několik dalších. Tak jsem na to zvědavej.

Po obědě následovala naše první výuka - hodina francouzštiny. První dva týdny budeme mít zatím jen FJ, tak snad se naše znalosti zlepší. Učí nás taková starší milá paní. Jmenuje se madame Thépaut. Odpolední výuka trvala 3 hodinky s přestávkou uprostřed. Tempo nebylo nijak závratný. Nejdříve jsme se všichni postupně představili, řekli něco o sobě, pak si povídali něco o Bretagni. Dál následoval takový testík: gramatika, pár vět a poslech. Nebylo to zas tak těžké, ale několik chyb jsme tam udělali. Po společném opravení dám zadala domácí úkoly, popřála hezký víkend... Jak se ukázalo, ty studia moje tady budou ještě pěkně veselý :-) ALe uklidňovala nás, že za týden dva to začne být dobrý. Tak uvidíme...

Stravování a okolí

2010-09-04T00:48:00.000-07:00

Na jídlo chodíme do menzy, která je přímo v campusu školy. Prostředí je o něco útulnější než třeba modrá menza v Dejvicích, taky to tu není tak veliký. Na rozdíl od Čech tu však lze jít na snídani, oběd i večeři. Jídlo je překvapivě levný (na místní poměry). Snídaně je v ceně kolejnýho, který je 280€/měs. Snídaně jsou každej den stejný, na výběr je bageta, jogurt, croissant, nutela, marmeláda, čaj, džus, kakao a cornflakesy. Zatím nám chutná. Obědy stojí kolem 2-2,5€. Zatím jsme byli 2x a nebylo to zlý. Poprvý jsem si dal takový karbanátek a podruhý nějaký zapečený těstoviny se sýrem a zeleninou. Na výběr je vždycky asi ze 4 jídel. Většina si jako přílohu dává hranolky, já bych raději i něco jinýho. Zatím se objevila rýže a bramborová kaše... uvidiíme, co nám nachystají v budoucnu. Večeře budou asi probíhat stejně, ale protože oficiálně semestr začíná až od pondělí 6.9. tak zatím nejsou.

Tím se dostávám k dnešnímu ránu, kdy jsme zjistili, že tenhle víkend se vůbec nevaří. Naplno budou fungovat až od příštího týdne.

Ve čtvrtek, kdy jsme neměli žádnou povinnost něco zařizovat jsme se vypravili na výlet do městečka Le Conquet a na poloostrov hned vedle. Tohle místo je zajímavý tím, že to je nejzápadnější čast francouzský pevniny. Pobřeží je z velký části skalnatý, ale jak je vidět na fotkách, nějaký pláže tu jsou taky:-) Bohužel Atlantik není zrovna vařící, voda má nějakých 15°C. I tak to klukům nezabránilo, aby se vykoupali. Já ještě doléčuju svoje chrchlání, tak jsem raději nešel. Pokud ale vydrží počasí a pojedeme ještě 1x, tak se určitě taky vykoupu. Na pobřeží se po jeho celé délce nachází spousta majáků, zbytků pevností a opevnění. Co jsme našli videa na youtube, tak tu dokážou být celkem solidní bouřky a vlny. Viz tady. Až někdy bude pořádnej vítr, tak se tam ještě plánujeme podívat. Cestou zpátky jsme se zastavili na nákup v Supermarché, tedy supermarketu, abychom si nakoupili jídlo na večeři. Chleba, sýry, salám, šunku a pivo. Bohužel na pokojích/kolejích není žádná lednice, takže se to nedá skladovat. Na vyzkoušení jsme si každej koupili několik druhů sýra, vzájemně povyměňovali a večer strávili uspokojováním chuťových buněk:-) Před spaním pak ještě jedno pívo. Chtěli jsme vyzkoušet něco speciálního a tak jsme se rozhodovali mezi pivy Navigator a Maximator. Nakonec vyhrálo to druhé mající 11,6% alkoholu.

Ve středu odpoledne jsme s místním buzíkem Damionem a ješte jedním brazilským studentem, co tu studuje elektro vyrazili na prohlídku města. Bylo rozhodnuto, že pojedeme busem. Zastávka byla asi 15min chůze od kolejí, čekali jsme asi 20min, cesta trvala taky asi 15min, navíc jízdenka stojí 1,25€. Kdybychom šli pěšky, budeme tam stejně a zadarmo-nechápu. Čtvrť, kde je naše škola je, jak jsem už psal, spíš industriální, občas nějakej ošklivej panelák, činžák. Centrum už vypadá líp, domy jsou pěkně opravený. Architektura je ryze moderní, protože za 2. svět. války byl Brest z velký části vybombardován a vše se stavělo po válce znova. Bohužel je teď skoro každá hlavnější ulice rozkopaná, protože tu staví nové tramvajové tratě. Dneska se chystáme prohlídnout si přístav.

Cestou necestou

2010-09-03T03:48:00.000-07:00

Zdravím všechny, kdo zavítají na tento blog, který se bude věnovat mému pobytu v Brestu ve Francii. A proč tu vlastně jsem? Celkem jednoduché, pokračuje mi tu moje navazující magisterské studium. Po semestru zde mě čeká ještě cca 5 měsíců praxe a pak státnice.

Přípravy na cestu nebyly nějak extra náročné, jen se ukázalo, že původní plán vzít si s sebou 2 kola do auta byl příliš velkorysý. Celkem nás sem vyrazilo 6, ve 3 autech po dvou. Já jel společně se spolužákem Michalem. Dohromady jsme měli tolik věcí, že dát i 1 kolo do auta by byl trochu oříšek. Tak jsme se rozhodli, že se na to vykašlem.

Sraz k odjezdu jsme měli v úterý 31.8. v poledne na 1. pumpě dálnice na Plzeň. Počasí nebylo nic extra, ale všechny 3 auta jsme se tam v pořádku sešly. Na Rozvadově jsme byli hnedka, pak nás čekal průjezd Německem kolem Norimberka, Mannheimu a kolem Kaiserslautern po dálnici A6. Cesta ubíhala pěkně. Počasí, který v ČR bylo nic moc se postupně vyčasilo a odpoledne dokonce svítilo sluníčko. Cestou jsme dělali několik zastávek na jídlo a na tankování, ale i tak to uteklo rychle. Horší to bylo pak ve Francii, to se pomalu začalo stmívat a kilometry vůbec neubíhaly. Kolem Paříže jsme projížděli zhruba kolem půlnoci. Kupodivu se nám ani nepodařilo zabloudit. Za paříží jsme dále pokračovali směr LeMans a Rennes, kde jsme se rozhodli na cca 3 hodinky zastavit a odpočinout si. Některým to pomohlo, jiným spíše uškodilo. Po pauze jsme asi v 6 hodin ráno vyrazili dál. Cesta už nepokračovala po klasický dálnici, ale po Route Nationale, která má sice 2 pruhy v každěém směru, ale daleko prudší zatáčky, stoupání a hlavně o dost míň kvalitní povrch. Povolená rychlost je taky jen 110 km/h. Do Brestu jsme dorazili asi v 9hodin ráno. Musím přiznat, že posledních 20km jsem byl z našeho příjezdu a celkově pobytu celkem dost nervózní...

První dojem z města nic moc. Projížděli jsme skrz nějakou průmyslovou zónu, sídliště, které vypadá zhruba stejně jako v Ústí nebo Litvínově a přes čtvrť domků z 60. let, na které od té doby nikdo nesahnul.. tedy nic moc. Školu jsme ale našli v pohodě, zastavili před bránou a šli k vrátnýmu. Mirek, který francouzsky umí nejlíp se mu snažil vysvětli kdo jsme a co chceme. Po pár telefonátech nám bylo sděleno, že tu jsme moc brzo, že nás očekávají až v 11. Naštěstí nám otevřel bránu a auta jsme si mohli zaparkovat do areálu. Po kratší procházce, při který jsme zjistili, že v okolí školy je věznice, McDonald a asi 10 autosalónů všech možných značek jsme se vrátili zpátky. To už tu na nás čekal jeden místní profesor. Po vyřízení nějakýho papírování nás provedl po škole, dostali jsme klíče a šli se ubytovat.

Koleje jsou hned vedle areálu školy. Jsou to takový 2 patrový činžáky. V každém patře je 12 pokojů pro jednoho a sprchy. Pokojík je zařízenej skromně, ale není to nijak hrozný: postel, skříně, umyvadlo, stůl, stolek, lampička a telefon.

Pak jsme měli sraz s nějakým místním studentem, který nás tu asi bude mít na starosti. Je ve 2. ročníku, je menší než já, trochu přičmoudlej a metrosexuál. Ještě tipujem, že je přihřátej... zlo.