Co je nového?

Na jednu stranu něco ano a na druhou skoro nic. Začnu tím, co je stejný - a to je náš školní režim, relativní nuda ve škole, francouzština a šlichty v menze... ano je to tak, i v zemi gurmánů se dají najít lidi, který si vezmou k večeři palačinku s hranolkama.
Nové je to, že od pátku jsem regulérně nemocnej. Nějakou rýmičku jsem doteď nepočítal moc jako nemoc. V pátek mi začali trochu natejkat mandle, bolela mě hlava. O víkendu se to postupně zhoršovalo, krk bolel víc a víc, teplota stoupala. V pondělí ráno na snídani mi nebylo nic moc a tak jsem si řekl, že tu vyhledám lékařskou pomoc. Vykašlal jsem se na dopolední školu, nasedl do auta a dojel do centra do nemocnice. Tam jsem si našel ORL, kde mě nemile překvapili tím, že mě neošetří, že musím nejdřív za obvodním lékařem. Naštěstí mi sestra našla adresu, kde ho mám hledat a po tlefonu domluvila schůzku. Čas měl dokonce ještě ten den dopoledne. Jak jsem ale pak zjistil, menší komlikace se ale opět vyskytla. Oblast naší školy, která je na okraji Brestu, spadá pod doktora, který sídlí asi 12km za městem v jednom menším městečku. No nic, nasedl jsem do auta a pokračoval dál. Naštěstí jsem to hnedka našel a doktor tam stále ještě byl. Dopadlo to tak, že mi předepsal antibiotika a vybral ode mě 22€ za prohlídku. Dalších 10€ jsem pak nechal v lékárně za prášky (Amoxicilline). Hned ale druhý den jsem cítil zlepšení, takže to snad zabralo. Dneska už jsem bez teploty a mandle se pomalu vrací k normálu...
Další novinkou je, že nám zadali projekt ve škole. Máme navrhnout jednomístný vozidlo pro závody Shell Eco Marathon. Což je závod, ve kterém jde o to mít co nejnižší spotřebu. Jsou 2 kategorie: prototypy a městská vozítka. My děláme tu druhou, tzn. že auto musí mít 4 kola, uvízt jednu osobu s kufříkem, musí se do něj relativně normálně nastupovat, max. hmotnost asi 200kg, atd. Stránky závodu s obrázky jsou zde.

Až budeme mít něco víc, tak sem dám obrázky. Jinak ve skupině jsem s Ondrou, 3 vojenskejma studentama (Francois, Stephane a Floriane) a černoskou Julií.

Poslední věcí jsou teď všudepřítomný stávky a protesty ve Francii. Kdyby nebylo internetu, tak o nich tady v Brestu ani pořádně nevíme. Zajímavá je mapa čerpacích stanic, kde už došel benzín... v Brestu to zatím jsou tak 3, tak snad nebude problém příští týden s naší cestou domů. Nádrž mám teď plnou, ještě vezmu do kanystru, tak snad dojedeme.

Víkendové běhání

Minule jsem psal, že mě moc nebaví běhat po městě, chodnících a asfaltkách. Rozhodl jsem tedy, že v sobotu dopoledne vyrazím autem a posunu se někam do přírody. Z Brestu jsem namířil směrem na západ. Cestu jsem si přesně nehledal a tak jsem nejel asi ideální trasou. Podařilo se mi ale najet na silnici, která vede kolem vojenskýho přístavu, který je na okraji města. Kotvilo tam několik menších křižníků a jeden poměrně velký. Pozoruhodností jsou také ponorkové doky z 2. svět. války, obrovská betonová budova, se stropem tlustým až 6 metrů. Auto jsme s Ondrou, který se se mnou svezl, zaparkovali kousek za nima a dali si sraz za hodinu. Na google maps jsem si našel, že podél pobřeží vede pěšina a tak jsem se jí snažil najít. To nebyl problém, navíc tam byla i nějaká turistická značka říkající, že přístav St. Anne je asi 3,5km. Cesta byla poměrně nahoru dolu, samej výběh, seběh, občas schody. Na jedný straně bylo moře a na druhý nějaký keře, stromy a pak plot, za kterým byl nějaký vojenský prostor. Po asi kilometru jsem narazil na starou pobřežní pevnost z války, která byla volně přístupná a tak jsem si jí prolezl. Po chvíli jsem běžel kolem majáku, pak dalších pozůstatků z války až se přede mnou otevřela zátoka s přístavem. Tam jsem po asi 200 schodech vyběhl nahoru na skálu, kde cesta pokračovala. Byla tam cedule na jakousi pevnost, ale už mi pomalu docházel čas, tak jsem to v další zátoce s přístavem otočil.

Celkově to bylo asi 10km, ale protože to bylo samej výběh a seběh nebylo to zase úplně snadný. Udělalo mi to ale radost, protože jsem našel místo, kam se určitě jéště pojedu podívat. Navíc jsme byl trochu rozladěnej, protože už pršelo dýl jak jeden den. A tak jsem využil chvíle, kdy přestalo a rozhodně se to vyplatilo. Pár dalších obrázků najdete v galerii.

Jinak v neděli pak zase skoro celej den pršelo, takže na prd. Dneska už je líp, ale zas je škola, tak není tolik času. Někdy příště zdar!

První týden školy

Po delší odmlce se opět ozývám s novými zprávami z Brestu. Začal nám druhý týden výuky, od teď nemáme už jen francouzštinu, ale i odborný předměty. Chodíme tu do třetího a zároveň posledního ročníku školy. Studenti se před touhle trojletkou musí dostat skrz takzvaný přípravný kurz. Až pak se stávají VŠ studenty. Kurz trvá dva roky a má je připravit z pohledu matiky, fyziky, chemie, termonechaniky a podobných předmětů, které se na technických školách běžně vyučují. Po těchto společných 2 letech se dále dělí do oborů. V našem oboru Konstruce automobobilů a modelizace je i s námi cca 25 studentů. Většinu předmetů máme společně, jen na pár dalších se autaři a modeláři oddělují. Zatím jsme měli asi 4 různý předměty z celkového počtu šesti nebo sedmi. Konrétně: motory, převody, metodu konečných prvků a francouzštinu. Pak nás ještě bude čekat technologie, projekt a dál už ani nevím co.

Co jsme zatím stihli poznat, tak odborně na tom jsme líp, než naši fr. spolužáci, takže problémem není ani probíraná látka, ale spíš jazyk. Jak se postupně začínáme učit slovíčka z oboru, začínáme rozumět, co nám vlastně říkají. Horší to je ale když se máme sami projevit a vydat nějaká jiný zvuky než "ehmm". Chce to trochu odvahy, nebát se mluvit s chybama a hlavně to cvičit. Postupne se to doufáme zlepší a nebudeme tak koktat:-)

Výuku máme v podstatě každej den. Dopoledne začínáme v 8:10 nebo 9:30, končíme v 12:15. Pak následuje hodina a čtvrt pauzy na oběd a pak od půl druhý zase výuka až do 17:40. Jedním slovem zlo. Vyučovací blok má být přerušenej po 1:15 přestávkama, který ale ne každej dodržuje. Od půlky už to většinou začíná bejt dlouhý a ztrácíme pozornost. Přecejenom posloucaht něco v cizí řeči, který navíc úplně nerozumíme je dost náročný. Občas se stane, že nějakej den výuka odpoledne není nebo je kratší, ale je to tak max 1x za týden. Ve čtvrtek odpoledne má celá škola volno, má být věnováno kulturním a sportovním aktivitám. V pátek odpoledne pak má většina oborů tělocvik. Z toho jsme se naštěstí ulili, protože ho nemáme ve stud. plánu od Erasmu. Ne, že bychom se vyhýbali sportu, ale spíš nám šlo o ten volnej čas. Jinak sportovat chodíme pravidelně, něco dokonce i společně. Ale chceme jít, kdy chceme a ne, kdy nám řeknou. Koupili jsme si tu fotbalovej balon, takže tak 2x za týden chodímě hrát na umělku 3 na 3 fotbálek, nebo bago, nej. střelce, apod. Od pátku je otevřená posilka, takže bych se tam taky chtěl nějak pravidelně ukázat. Ondra už začal chodit, tak se asi někdy přidám. Než byla otevřená, tak jsme chodili pravidelně cvičit na hřiště-kliky, shyby, břicho, záda. Jakmile nás je víc, tak se snáž donutíme:-) Asi s tím budu pokračovat, abych měl nějaký pravidelný vyžití. S běháním to je trochu horší. Sice je v areálu stadion, ale běhat na něm OV je pitomost. Okolí je bohužel pro běžce nepříliš vhodný. Jendak tím, že v okruhu snad 20km není ani jeden les, ale taky tím, že škola je v industriální čtvrti. Žádnej park, šololinový cesty, prostě nic. Když chci někam běžet, musím tak 2-3km běžet po chodníku podél hlavních silnic, abych se dostal z města. Pak se dá odpočit na nějakou okresku, ale opět to je asfalt a to mě moc nebaví. Párkrát jsem byl, ale nadšenej z toho teda nejsem. Asi 1x za týden vezmu auto a popojedu někam za město k moři, kde si dám desítku a pak se zase vrátím.. uvidím, jak to půjde...

Teď se toho asi moc dít nebude a bude to dost stejný, tak nevím, jestli bude o čem psát. Pokud se ale něco zajímavýho uděje, budu vás informovat. Mějte se, Adam

Poslední víkend před školou

Dnešní víkend byl zvláštní tím, že byl poslední pře tím, než nám začne výuka odborných předmětů. Předpověď byla více než dobrá, slunečno a teplota ke dvaceti stupňům. Na páteční hodině FJ nám naše profesroka doporučila na výlet městečko Crozon. Večer jsme to zkonzultovali s mapou a pivem a šli spát.

Ráno po snídani jsme ještě trochu odpočívali, já dopoledne dopsal úkol a po obědě jsme vyrazili. Tentokrát se k nám přidal náš brazilský spolužák, takže nás jelo 7. Cesta neměla trvat dlouho, bylo to asi 80km. Asi v polovině, když jsme projížděli kolem jedné zátoky jsme si všimli, že v ní kotví nějaké vojenské lodě. Tak jsme změnili plán a jeli se tam podívat. Jak jsme zjistili, místo se jmenuje Landévennec a je to taková mezistanice pro lodě, které skončí svoji službu armádě. Dalším místem už jsou pouze doky, kde se lodě rozeberou a zrecyklují. Zde kotvilo asi 8 lodí, z toho tři větší a zbytek menších. Zde jsme se neplánovaně rozdělili. Tři z nás chtěli jít blíž k lodím, zbytek chtěl už pokračovat dál. Já s Ondrou a brazilcem Juanem jsme vyrazili směrem na Crozon. V jeho okolí je několik pláží. My si vyhlídli tu nejdelší. Byla dlouhá přes kilometr, moře mělo krásně modrozelenou barvu a ani lidí tam moc nebylo. Zuli jsme se a pěšky celou pláž přešli. Na jejím konci začínal poloostrov plný skal. Kdybychom několik skalicek přelezli, dostali bychom se na menší boční pláž, kde nebyla ani noha. Řekli jsme si, že zítra sem zase vyrazíme. Cestou zpět jsem se vykoupal a vyzkoušel chodit v takovém sypkém písku, který se tu místy nacházel. Brodil jsem se v něm zabořenej skoro do půlky lýtek, ale jak ten písek byl jemnej, bylo to hrozně příjemný. Po oschnutí jsme vyrazli do Crozonu, kde byla ve městě taky menší pláž a přístav. Potkali jsme se tu s klukama z druhýho auta. Ty ale byli akorát na odjezdu. My si to tam prošli, udělali několik fotek a vyrazili směrem na kolej, abychom stihli večeři.

V neděli po obědě jsme se dohodli, že na koupání nepojeme, že není takový teplo. Sluníčko sice svítilo, alena koupání to bylo asi málo. Místo toho jsme vyrazili do města na prohlídku pevnosti. Dneska tu byl Den národního dědictví, takže všechny památky byly otevřený a vstup byl zdarma. Ve městě bylo celkem dost lidí, všichni vyrazili se někam podívat. Na nádvoří pevnosti byl zaparkovaný starý vrtulník z 60. let. Byl obestoupen davem lidí, takže nebylo skoro nic vidět, šli jsme se tedy projít po hradbách a pak do podzemních chodeb pod pevností. Něco nám tam říkali, ale moc jsem jim nerozuměl.. Snad jen, že pevnost byla z 13. století, prošla x přestavbama, že děla dostřelily nejdřív 100 a pak později i 300m. V jedné z budov bylo i menší muzeum. K vidění tam bylo několik modelů lodí, fotky okolí, pár technických drobností a také malá ponorka. Dlouhá byla tak 10m a určená pro 2 námořníky. Prosotru tam ale měli minimum. Přes záliv jsme viděli zakotvený menší křižník, po kterém se procházelo spousta lidí. Měl asi 80m na dýlku a na přídi menší dělovou věž. Chtěli jsme se tam taky podívat, tak jsme opustili pevnost a vydali se k lodi. Celkem nečekaně se po křižníku dalo chodit, prohlídnout si kajuty, kuchyň, velitelský můstek, místnost s radarama, atd. Byly tam i nějaké informační tabule, takže celkem fajnově připravený. Překvapilo mě, že nás tam takle všechny pustili a nechali i fotit. Přecejenom to je loď, která je relativně nová a stále ve službě. Rozhodně pěknej zážitek.

V galerii opět naleznete další fotky. Taky jsem napravo přidal odkaz na Videogalerii. Tak se můžete podívat...

Výlet do Pointe du Raz

Po sobotním odpočinku jsme se rozhodli, že v neděli uspořádáme další výlet. Půlka z nás (Míra, Jiří a Miloš) již měla náplanováno, že se pojedou podívat kamsi na auto-moto burzu. Zbylí tři jsme neměli moc zájem jet, ale taky se nám nechtěla celá neděle proflákat. Před obědem jsme si zašli společně s Michalem a Ondrou na stadion zacvičit. Po asi půl hodinovém posilování jsme dali oběd a vyrazili na polostrov, který je jižně od Brestu a je znám díky majákům, kterých se tam vyskytuje možná i několik desítek.

Cesta byla asi 100km, ale celkem nám utekla. První naplánovaná zastávka byla v jedné zátoce (v mapce č.1). Už příjezd do ní byl ve velkém stylu: skaliska po stranách, uprostřed krásná pláž a modrozelená barva moře s vlnami. Ty byly o něco větší než při prvním výletu protože byl zrovna příliv a voda tedy postupně přibývala. Prolezli jsme okolí, udělali několik fotek okolí i sebe samých a pomalu se přesunuli na další místo.

Tím byla pláž (viz č.2). Díky začínajícímu přílivu byla voda poměrně daleko a pláž tak měla na délku cca 100m, šířka byla asi půl kilometru. Vlny byly ještě o něco větší než v zátoce a tak několik lidí zkoušelo surfovat. Nikdo se ale nekoupal, maximálně stál po kotníky ve vodě. My došli až na konec pláže, přelezli menší skaliska, za kterými pláž ještě asi 200m pokračovala. Nikdo tam ale nebyl, tak jsme tam zakotvili a dali si odpolední svačinku. Pak jsme se s Ondrou převlíkli do plavek a šli vyzkoušet vodu. Teplá, resp. studená byla stejně jako při minulém koupání. Chtěli jsme ale zkusit vlny, tak jsme šli. Voda byla studená, čistá, ale všude plavaly takové kraťoučké zelené řasy. To nám ale nezabránilo v koupání a blbnutí s vlnama. Michal do vody jít nechtěl, tak alespoň udělal nějaké fotky/videa.

Třetí a poslední zasávkou byl samotný cíp s majáky, který se jmenuje Pointe du Raz. Už na příjezdu bylo vidět, že to místo je celkem profláknutý, protože na příjezdu byla závora a vedle velký parkoviště, kde vybírali 5€ za stání. Od auta bylo nutné ještě asi 1km ujít, než jsme se dostali k velkému majáku. Ten měl na sobě různé antény a podle nápisů sloužil pro vojenské účely. Od něj se pak dalo jít k vyhlídce, dál už pak jen na vlastní nebezpečí. My chtěli až na samotnej cíp a tak jsme pokračovali. Lezlo se různě přes kameny, skály, apod. My s Michalem měli na tohle slušnou obuv, ale Ondra šel v pantoflích, který si tam nakonec schoval za kámen a pokračoval bos. Na úplným konci se nám otevřel nádhernej výhled na Atlantik a několik majáků. Obloha byla skoro bez mráčku, foukal ale celkem silný vítr. Po prohlídce okolí jsme došli zpět k autu a vyrazili zpátky do Brestu. Bohužel se nám výlet trochu protáhnul a tak jsme nestihli večeři a museli se najíst z vlastních zásob. Každopádně to ale stálo za to.

Abych nezapomněl, sobota nebyla celá odpočinková, byl jsem se tootiž taky poprvý proběhnout. Bohužel počasí příliš nepřálo a postupně se rozpršelo, tak jsem uběhl asi 7km. Terény na běhání kolem školy taky nejsou zrovna idfeální - prostě město. Žádný velký park v okolí není, lesy v týhle části Bretaně jsou spíše vzácnost. Původně jsem se chtěl podívat na letiště, ale ještě si musím pořádně rozmyslet trasu, abych se vyhnul hlavním tahům, kde je i o víkendu celkem solidní provoz.

Dneska jsme začli 2. týden výuky a pokračujeme v nastoleném režimu. Příští týden nám už začla normální škola se všemi předměty, tak uvidíme...

Příliv v Plouguerneau

Dneska ve škole nám naše profesorka dala tip na večerní výlet do městečka Plouguerneau. Město leží na pobřeží asi 20km severně od Brestu. Zajímavé je tím, že to je v podstatě několik propojených vesnic, takže celková rozloha je poměrně velká. Také nám bylo řečeno, že velká čast obyvatel Brestu bydlí právě zde a do Brestu pouze dojíždí za prací. Dnešní den byl také zvláštní tím, že příliv byl největší za celý rok.

Sraz jsme si dali v centru u kostela, ale už u cedule na začátku města bylo jasné, proč je tohle místo tak oblíbené. Krásný domečky s upravenejma zahradama, záhony podél ulic, uvnitř kruhových objezdů, hezky zachované historické jádro s náměstím, atd. Prostě radost pohledět. Společně jsme poodjeli asi 2km k pobřeží. Voda byla poměrně vysoko, ale silnici chránila taková zídka. Vlny navíc nebyly nějak moc silné, takže silnice byla suchá. Stačilo by ale tak půl metru a byla by pod vodou skoro celá. Výhled na moře taky stál za to. V dálce po obzoru rozsetý skaliska, zakotvený loďky a když se popošlo trochu dál, ukázal se i maják. Prý se jedná o jeden z nejvyšších v okolí. Udělali jsme pár fotek a autem se přesunuli dalších pár kilometrů. Přijeli jsme k jedné zátoce plné menších jacht a plachetnic, kolem několik luxusnějších vilek. Slunce už pomalu zapadalo, takže výhled na ústí zátoky byl parádní. 

Další fotky jsou v galerii, takže je můžete zkouknout. Pro dnešek to je vše, tak někdy příště.

Hodiny francouzštiny

Po kratší odmlce vás opět zdravím a přináším další zprávy. Od pondělí nám začal kurz francoužštiny a s ním i nějaké povinnosti. Výuka je dopoledne 3 hodiny, pak pauza na oběd a odpoledne další 2 hodiny. Přestávka je jen jedna dopoledne, navíc jen 5 min. Ráno začínáme až od 9, takže vstaváme cca v 8, zajdeme na snídani a pak se přesunem do učebny. Vše se nachází v areálu, takže není potřeba nikam cestovat. Na oběd ve 12, pak si na půl hoďky odpočinout a od 13:30 znova. Výuka je zaměřená teď na začátku hlavně na porozumění. To znamená, že děláme hodně poslechů, čteme texty a hlavně posloucháme naší profesorku. Je celkem ukecaná, pořád něco vypráví. Ale je to asi dobře, protože si na ten jazyk rychleji zvyknem.

Dopolední část celkem uteče, ale ta odpolední mi přijde, že trvá o hodinu dýl. Přitom je kratší. Jedinou naší přestávku ale moc nedodržujeme, takže občas jedeme v kuse. Pro někoho, kdo je zvyklej mít dopoledne i odpoledne nějakou svačinku to je zlo... Skoro každej den už mám poslední hodinu hlad. Večeře začínají od 18:30, takže po příchodu ze školy něco sním, ale protože tu nemáme lednici, tak moc věcí na výběr není.

Dneska podvečer by měl být největší přiliv roku, tak se pojedeme podívat k moři. Foťák beru s sebou, tak snad to bude stát za to.

Příští týden bude asi hodně podobný tomuhle, protože bychom měli mít opět jen hodiny FJ. Snad to nějak zvládnem, protože jsem z toho už teď dost vyčerpanej.